Malý anděl

Žáci během distanční výuky nejen více čtou, ale i sami tvoří. Příkladem je žákyně prvého ročníku Larisa Šljukič, jejíž tvorbu přinášíme v povídce na pokračování. Dnes první část a vždy v úterý pokračování.


POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ

AUTORKA LARISA ŠLJUKIČ – 1. ROČNÍK

MALÝ ANDĚL (1. část)

Jak lidé říkají, děti si vybírají své rodiče dříve, než se jich dotknou, než se narodí, před prvním tlukotem srdce. Ale rodiče, to jsou lidé, kteří nejsou postradatelní. Nemůžeme je recyklovat jako plastovou láhev a dostat je zpět a vyměnit je za novější a lepší, než jsou nyní. Celý svůj život zasvětí svým malým andílkům, nám. Pečují o nás 24 hodin denně, to znamená, že nám pomáhají, abychom jednoho dne byli dobrými lidmi, jako jsou oni. Ale nejsou to jediní lidé, kterým na nás záleží.

Bůh posílá anděly, aby nás hlídali. Každý anděl je strážcem jednoho dítěte a jednoho rodiče. Bůh jednou poslal anděla, aby se postaral o malou holčičku Abigail. Ale vrátil se do nebe. Když se ho Bůh zeptal, proč se vrátil, anděl odpověděl: „Andělé nedávají pozor na anděly.“ Bohu však v žádném případě nebylo jasné, co tím anděl myslí. Rozhodl se tedy sám sledovat Abigail, ale ničeho zvláštního si nevšiml. Byla jako každá jiná dívka. Jednoho dne se Bůh rozhodl znovu poslat za dívenkou anděla strážného, ​​ale nyní v podobě sněhové koule. Ze všech koulí, ze kterých si mohla Abigail vybrat, si vybrala právě onu. Už na tom výběru bylo něco tajemného, něco krásného. Proč zrovna tuto kouli, proč zrovna nyní? Bylo to, jako by věděla. Každý den koulí třásla a dívala se na flitry, které poletovaly kolem. Pokaždé, když zatřásla koulí, měla krásný úsměv. Viděla něco, co jiní ne? I sám anděl se rád díval do jejich modrých očí. Pokusil se proniknout do její duše, chtěl vědět, proč je tak výjimečná.

(2. část)

Když jí do duše pronikl anděl. Celý život ji viděl, dokonce i jejího předchozího anděla strážného. Viděl jen to, že Abigail byla hravá holčička, která rozdávala radost, kamkoli šla. Už jako dítě měla zvláštní vzhled a šířila kolem sebe zvláštní až tajemný klid. Nejkrásnější bylo bílé světlo, které v noci osvětlovalo její postýlku, a malé třpytivé kuličky, které byly neustále v pohybu. Když jí bylo pět let, byla poprvé v kostele se svými rodiči a znovu viděla ty samé třpytivé koule. Její největším trápením byla nedůvěra jejich rodičů, ti si mysleli, že mluví jen nesmysly. Měla všechno, co chtěla, ale co neměla, byla jejich víra v podivné jevy. Chtěla si s někým o všem povídat, ale nenacházela pro své sny uši. Jednoho rána šla s matkou do obchodu a požádala ji, aby jí koupila sněhovou kouli. Když se jí matka zeptala, kterou z nich chce, řekla, že chce tu s andělem. Maminka zakroutila hlavou a něco si zamumlala, ale Abigail vyhověla, milovala ji bezpodmínečnou láskou. Jakmile dorazili, rozběhla se do svého pokoje, posadila se ke svému stolu a začala třást koulí. Měla pocit, jako by ji někdo sledoval, ale v místnosti nebyl nikdo kromě ní. Jak Abigail stárla, začaly se čím dál častěji stávat podivné jevy. Jednoho dne se rozhodla prozkoumat internet o těchto podivných jevech. A říkalo se, že existují náznaky, že váš anděl strážný byl s vámi. Přepadla ji velká radost. Té noci se nemohla dočkat, až rodiče usnou. Dlouho přemýšlela, jestli se pokusí o spojení, jestli jí to vyjde. Měla strach a zároveň byla šťastná. Pronesla mantru pro vyvolávání andělů ...

(3. část)

V tom okamžiku osvětlilo její pokoj jasné bílé světlo a v tom  krásném bílém světle zahlédla opravdového anděla. Nemohla uvěřit vlastním očím. V tu chvíli jí anděl řekl: „Ahoj Abigail, jmenuji se Arandjel, přišel jsem, protože jsi mě volala.“ Abigail byla ohromená, nemohla uvěřit, že mluví s andělem. Nebyl jako anděl z pohádky s křídly, závojem a plenkou. Byl to dospělý muž, za nímž bylo bílé světlo věčného ráje. Když se ho pokusila dotknout, ruka jím prošla. Dlouho si povídali o šíření lásky mezi lidmi. Jejich upřímný hovor se dotknul i démonů, kteří stejně jako andělé žijí mezi lidmi. Anděl řekl, že démoni nejsou vždy špatné bytosti, řekl jí, že démoni jsou ochránci pozemských andělů. Abigail se ho zeptala, jestli to znamená, že má také ochránce démonů. Arandjel jí řekl, že to není konec příběhu, ale že už dávno byl démonem obklopeným temnotou a vztekem přiřazeným pozemskému andělovi a že ho přesvědčil, aby dělal nelegální věci. Poté ho démoni zabili, protože si mysleli, že za všechno může on, to znamená, že toho démona chránili. Abigail se ho zeptala, co se tehdy stalo. A řekl jí, že andělé a démoni uzavřeli dohodu, ve které bylo napsáno, že démoni budou v podzemí a že tam andělé nesmí vstoupit. Setkáním Abigail s andělem končí tato krátká povídka. 

MHj

2017 SOŠZ a SOU | Tavírna 342, 383 01 Český Krumlov | info@zdravkack.cz, telefon: 383 134 801