Škola a udržitelný rozvoj

Cerifikát - celý text viz odkaz 

Charitativní činnost na naší škole 

Dobrovolnictví a já

Jako studentka střední zdravotnické školy jsem se samozřejmě přihlásila jako dobrovolnice.

Strašně jsem se těšila! Připadala jsem si taková víc dospělá, když jsem fasovala pracovní oblečení a věděla, že budu jedna z těch, které mohou opravdu pomoci. Ale přišel každodenní pracovní frmol, od časného rána pracovat v plném nasazení, klienti potřebovali nejen ošetřovatelskou péči, ale hlavně sociální kontakt. U každé postele jsem ráno vyslechla jaká byla noc, co se babičce zdálo, a jak nemohl dědeček dlouho usnout. Během pracovní směny, která byla náročná i fyzicky, jsem utřela mnoho slz na starých tvářích. Starouškům, jak jsme jim říkali, chybělo pohlazení od blízkých, povídání s vnoučaty a přáteli. Byli někdy moc smutní. I když jsem se snažila pořád usmívat a být tam pro každého z nich, musela jsem někdy i já překonávat dojetí.

Velmi jsem si tuto, dnes vím, že velmi náročnou práci, oblíbila. Slíbila jsem svým starouškům, že za nimi budu chodit, i když má dobrovolnická činnost skončí, a já zasednu do školní lavice.

Když jsem jako dobrovolnice nastupovala, připadala jsem si víc dospělá, když nyní odcházím, vím, že jsem dospělá!